ŠUTR 54

Posted: Květen 25, 2012 in RUN

V mém případě jsem se po roce konečně dočkal. Podzimní jsem kvůli nehodě nemohl absolvovat a tak jsem se na ten jarní opravdu těšil. Počasí slibovalo navíc vymetenou oblohu a letní teploty. Dokonce jsem se i letošní ročník poslední tři týdny připravoval. Teda více než fyzicky, šlo o přípravu nohou v Bikilách. Rozhodl jsem se letošních 54 km absolvovat právě ve Vibramech. Pro všechny případy jsem měl připraveny i boty, ve kterých mám už ŠUTR trať odběhanou. Jsem rád, že k přezouvání nedošlo a Bikily to zvládly bez sebemenšího problému. Sice jsem musel být v určitých pasážích opatrnější, ale o to víc si člověk tu trať užije.

Start v 10:00. Na místě jsme už ve čtvrt. Lidí je tu spousta. Spousta kamarádu. Nakonec je 123 startujících. Akce se pořádně rozrostla. Loni nás tu bylo 18. Ale duch akce zůstává stejný. Je to pořád o setkávání přátel.

Po všech přípravách se začínáme připravovat na start. Bude se vybíhat ve vlnách po deseti minutách. První jdou tříkoláci. Pole se roztáhne hned v prvním klesání. Přední skupinka zmizí okamžitě pryč. S Martinem Romanem jsme dohodnutí, že poběžíme spolu a budeme se tahat. Přidává se k nám ještě Lubomír. Po prvním stoupání běžíme už jen ve třech. Nikdo na dohled před ani za náma. Ještě není takový horko a tak držíme i dost slušný tempo. Nestavíme ani na prvním občerstvení. Nejvíc jsem zvědavej co se mnou udělá kamenitá rokle. Ale vše jde naprosto hladce. První kolo dokončujeme v čas pod 1:40. Což mě dosti překvapilo. Všechny kopce jsme totiž chodili. Chvíli se zdržujeme na občerstvení a pak hned letíme do druhého kola. Seběh jde hladce. Ale po prvním stoupání přestávám slyšet na jedno ucho. Mám v něm tak nepříjemnej tlak, že se nedokážu ani soustředit na běh. Při seběhu roklí mám problém se soustředit kam šlapu. Hodně mě to zpomaluje a chvíli mám náladu se na to všechno vykašlat. V polovině kola nechvátám ani z občerstvení. K dalšímu běhu mě popíchne až Michal. To když mi řekne ať tam neotravuju a táhnu do ke startu. Před kamennou roklí začíná ucho lehce povolovat a předbíhám dokonce Kostěje. Ten vypadá, že má nějakej problém s kolenem. V rokli mi to přeběhnutí sice vrací. Tam musím opatrněji a pomaleji dolů, ale mám ho pořád na dohled. Pak začne přecházet časteji do chůze a tak ho předbíhám znova. Nevypadá moc dobře. Mě se u Baby dokonce vrací sluch a mám chuť to zas trochu rozběhnout. Poslední tři kilometry okruhu už jdou zas lehce. Jen teplota je už vysoko a tak na občerstvovačce do sebe leju, co teče. Martin už tam je nějakou chvíli. Horko s ním taky cvičí. Ostatně s kým necvičilo. Ale do třetího kola jdeme zas spolu. Běží se mi skvěle. Sice jsem se trochu víc přepil a tlačí to, ale vím, že ne na dlouho. Po prvním stoupání už je vše jak má být. Tak si užívám běh na 100%. Martin má pod roklí problém s kolenem.

Posílá mě dál a zpomaluje. Tak zas běžím sám. Cítím se dobře. Do kopce mi to jde sice pomalu, ale jde to. Na občerstvovačce do sebe hodim jen trochu vody, rozloučím se a pokračuju dál. Má před sebou dva běžce a pomalu je stahuju. U přeběhu Horoměřický ulice je oba přebíhám a dokonce mě to nestojí moc úsilí. Párkrát se ještě ohlídnu, jestli mě nedobíhají. Ale až do cíle se už nic takového nestane. Poslední metry si užívám. Dokonce si říkám, že je škoda, že se letos neběží zas 72 km. Tentokrát bych je zkusil. Stopuju čas kolem 5hodin a 45minut.

V cíli si vychutnávám nealko Bernarda. Fakt jsem se už na něj těšil. Čekám na Martina a hlavně na Kristýnu, která běží taky tři kola. Martin dobíhá pár minut za mnou. Kristýna pak asi dvacet minut po něm jako vítězka v ženské kategorii.

Co k ŠUTRu dodat. Opět mě to nadchlo a opět jsem si to užil. DÍKY ZA VŠE…

POŠUK – POŠemberský Ultra Kros

Posted: Duben 30, 2012 in RUN

Dne 28., měsíce 4., roku 2012. a 6 km od Českého Brodu se v údolí řeky Pošembery konal první ročník POŠUKu. Závod dlouhý 16,5 km s převýšením 500m. Už to nasvědčovalo, že se pořádně proběhneme. Organizátoři slibovali 90% lesních cest a 100% výhledů. Obojí dodržely. Jen počasí se rozhodlo, že letos vynechá jaro a rovnou proplulo do léta. Teplota atakující 30°C slibovala řádnou dávku potu.

Cesta do České Brodu trvá vlakem půl hodinky. Jelikož start byl až ve 14:30, tak nebylo ani kam spěchat. Proto jsme z Českého Brodu volili cestu na start pěšky. Volba to byla skvělá. Pošembeří je krásný kus země. Čerstvá zelená a letní počasí, prostě nádhera. Chůze nám zabrala asi hodinku. Na louce, kde byl start, bylo už dávno veselo. Probíhalo tu spoustu akcí, včetně dětských závodů všech věkových kategorií. Všude spousta známých a kamarádů. Je jasný, že půjde o ten typ závodu, který mám rád. Rodinný závod, žádná masovka. U registrace je vše otázkou minuty. Dostávám startovní číslo 36. Startovné dobrovolné a navíc výtěžek půjde na materiální podporu „Dílen přes čtyři generace“ v českobrodském penzionu Anna. To mluví, myslím, dostatečně za vše.

Na start se staví 44 závodníků. 10 z nich jsou ženy. Profil trati je klasická brutalita. Nahoru a hned dolu a to se opakuje několikrát. Hned po startu se běží do prvního z nich. Je zatím mírný a schovaný ve stínu. Držím se ve vedoucí skupince a běží se mi skvěle. Následuje rovinka, na který nějaký dřevomorky mají zaparkované auto a ládují ho dřevem. Přes bordel z motorové pily ani nevnímají, že se k nim blíží skupina lidí. Pak už je tu první seběh. Vybíhá se na silnici hned u startu. Lesní cesta je zakončena drcenou břidlicí a rozbitými střešními taškami. Tady bych nechtěl zakopnout. Chvíli se běží po silnici a pak následuje další stoupání. To už má pěkný sklon. Pole běžců se pěkně roztahuje. Nejčastěji běžím s Michalem Burdou. Cesta pokračuje chvilku po vrcholu kopce. Tam je to otevřený a pěkně to topí. Z horka se mi dělá trochu těžko. Navíc cítím po předchozích závodech únavu v nohách. Pak přichází na řadu nejprudší seběh závodu. Místy je to tedy opravdu hodně dolů. V kombinaci se sypkým povrchem je to zábava. Dole mi nohy trochu hoří, ale užil jsem si ho řádně. Chvilku se pokračuje po silnici a tam už vedro sálá i z asfaltu. Dost se těšim na občerstvovačku. Žízeň mám jak kůň a je mi dost horko. Oboustranný gril se vysušuje jak tresku. Občerstvení je naštěstí hned za zatáčkou. Ionty leju do sebe a vodu na sebe. Na chvilku se ochlazuji a běžím dál. Opět se stoupá a do lesa. Když konečně vystoupám k vrcholu, můžu opět běžet zase dolů. Před sebou mám nejvýživnější část trati. Velmi prudké stoupání po louce. Sklon má jako sjezdovka. V tom vedru je výstup opravdový zážitek. Cedulka na konci stoupání „HORŠÍ UŽ TO NEBUDE“ je opravdu vtipná. Teď bežim sám. V kopci jsem nějak ztratil dřívější spoluběžci mi utekli. Ale nijak mi to nevadí. Právě naopak. Můžu si užívat okolí. Najednou je tu cedule s označením 10 km. Už mám opět žízeň. 3 km na další občerstvení docela uteče. Navíc mám zase skupinku běžců na dohled. Občerstvení probíhá ve stejném duchu jako na předchozí zastávce. Do cíle to jsou už jen tři kilometry. Chvíli je to po cestě, do které se sluníčko řádně opírá. Pak se pokračuje na vrchol, kde stával hrad a hned se sbíhá opět dolů. Tady nějaký vtipálek odznačil odbočku a tak s Michalem seběhneme kousek níž. Tam nás naštěstí manželský pár pošle správným směrem. Pak už jen poslední kopec. Na ten upozorňuje i cedule. Na vrcholku dostáváme info, že už je to jen kilometr a půl z kopce do cíle. Teď už si jen hlídám pozici. Hnát se mi víc nechce a tak v klidu dobíhám do cíle. Vedro je opravdu slušný a jsem rád, že si v cíli může se napít a sednout si. Nějak mě po těch všech závodech už bolí nohy. Ale POŠUK neměl chybu. Trať byla náročná, ale krásná. Čas mám 1:30:55. Celkově jsem obsadil desáté místo v mužích deváté.

Takže spokojenost. Teď mám v plánu tři týdny závodně odpočívat. Přeci jen 242 závodních kilometrů za šest víkendových běhů chce zregenerovat.

Z Mělníka do Ráje a zpět. Zní to lákavě. Počasí konečně připomínající jaro. Vše hraje do karet tomu, aby se dal odběhnout slušně závod. Ovšem člověk je tvor nepoučitelný. Tak jsem si z toho svou vlastní zásluhou udělal závod z Mělníka do pekla a zpět.

Den začal skvěle. Vstávání se odehrálo celkem i v lidskou hodinu. Vše na závod bylo připraveno už v pátek. Ráno se stačilo jen najíst a obléknout. Cesta na závod domluvená. Lída jede autem a vezme nás s sebou. S Kristýnou vyrážíme z domu ve čtvrt na devět a v půl jsme u benzínky, kde je sraz. K Lídě se přidal i Peťa Kotlář. Tak jsme kompletní a vyrážíme směr Mělník. Cesta skvěle utíká a je bez komplikací. Jen zaparkovat u náměstí Míru je trochu oříšek. I to se podaří. Jen to jedno auto bylo méně viditelné. Ale hlavně, že se nic nestalo a pobavilo to všechny. Registrace je kousek. Všichni se přihlašujeme až na místě. Po pár zmatcích je vše vyřízeno. Potkávám tu plno známých tváří z Unhoště a i jiných závodů.

Start je posunut o čtvrt hodiny a vybíhá se 10:15. Hned od začátku se snažím držet čela závodu. Z náměstí je to doslova sešup. Část vozovky je po frézování a běh po ní není nejpříjemnější. Po kruhovém objezdu následuje úsek, který je na hlavním tahu na Mělník. Je tu strašně moc aut a nedýchá se moc příjemně. Naštěstí má tento úsek asi jen kilometr. Pak trať začíná stoupat na Chloumek. Tam je první občerstvovačka. Provoz už je klidnější. Pak se běží směr Lhotka. Tam už je koukatelno. Krajina se změní k nepoznání. Silnice je lemována skalami, potoky a rybníky. Běh je tady příjemnější. Navíc už několikátý kilometr spolupracuju s dalším běžcem. Střídáme se po kilometru. Vodíme jedem druhého na čas okolo 3 hodin. Na dvanáctém kilometru, ho musím opustit. Začíná mě cosi dřít v botě a mám pocit, že se mi dělá puchýř po celé plosce nohy. Do obrátky se mi daří ještě držet rychlost. Točim asi 1 hodině a 34minutách. Ale pak začíná boj o každý kilometr. Bolí už každé došlápnutí. Přemýšlím i jestli to dnes nezabalím. Postupně potkávám běžce, co jsou ještě před obrátkou a tak zatím běžím, teda spíš se o běh pokouším. Podpora od ostatních pomáhá. Jen je bohužel nebudu potkávat až do cíle. Kristýna s Lídou vypadají spokojeně a usmívají se. Opět chvilkové povzbuzení a chuť běžet dál. Jen začalo  pofukovat. Samozřejmě, že proti a bohužel z nedostatku dobrovolníků došlo ke zrušení jedné občerstvovací stanice. Vznikly tu tedy dva devíti kilometrové úseky bez čehokoliv. To situaci zrovna nepřidává. Cítím se mizerně a mám chuť se na to vykašlat. K tomu mě předbíhají další závodníci. Naštěstí je tu 11. kilometr a občerstvení. Leju do sebe co se dá. Hlavně ionty. Bota na levé noze se mi zbarvuje do červena. To je už velmi špatné znamení. Pokus o rozeběh se zatím daří. Na další zastávku je to jen 5 km. Ale na 33. kilometru se to pěkně zvedá. Do kopce, mě nohy bolí mnohem méně. Sil ale celkově ubývá. Chvilku se běží po otevřené pláni a za zatáčkou je poslední občerstvení. Pak je to až do Mělníka téměř jen z kopce. Tady to bolí. Každý dopad už je utrpením. Seběh končí až na hlavním tahu na Mělník. Provoz je tu šílený. Když jsme tudy běžely poprvé, tak provoz usměrňovala policie, ale teď to kolem mě letí kamion devadesátkou. Nárazová vlna mě skoro zastavuje. Modlim se ať mám tento úsek za sebou. Pak už jen proběhnout kruháč a odbočit směr náměstí. Skoro kilometrové stoupání je opravdu záživné. Raději sklopím hlavu a prostě jen běžim. Kopce mám rád a tak se mi tenhle úsek trati líbí. Jen ta frézovaná vozovka je teď utrpení na druhou. Bolí mě dopadat. Najednou se mi pod nohama objevuje dlažba. To už jsem na náměstí. Je tam cedule s magickým číslem 42 kilometrů. Chybí mi posledních 200 m po náměstí a jsem v cíli. Čas 3:25:01. To stačí až na celkově 13. místo a 4. v kategorii A. Místo jakékoliv radosti, jsem spíš zvědav na tu spoušť v botě a jsem rád, že jsem vůbec doběhl. Jdu se napít, sundat číslo a pro svoje osobní věci. Když sundám botu, tak pohled není nijak vábný. Na bříšku za palcem chybí kompletně kůže. Ta vypadla z boty. Další detaily raději nebudu popisovat. Mám u sebe naštěstí poslední kousek náplasti – umělá kůže. Lepim ji na místo kde kůže chybí. Další puchýře se naštěstí neutrhly. Čekání na holky vyplňuju kecáním s ostatníma a jídlem. Kristýna s Lídou dobíhají v dobré náladě. Pochvalovaly si trať okolí Kokořína. Líbilo se jim tam.

Až na ty problémy s nohama, to byl skvěle strávený den. Počasí přálo a zase jsem poznal novou trať. Jen příště ponožky do bot a nebo běžet bez bot.

První ze tří závodů v horském trekingu. Konal v pátek 13. a sobotu 14. dubna v Koutech nad Desnou. Délky tratí jsou od 60 km do 75 km. Jesenická mám mít 62 km a místy má být přes dva a půl metru sněhu. Teplota okolo nuly a velká pravděpodobnost srážek. No vyhlídky na závod nejsou ideální.

Na závod vyrážíme s dostatečnou časovou rezervou. Čekají nás tři vlaky a přes čtyři hodiny cesty. Přípravy na závod probíhaly skoro celý týden a tak jsme v klidu. Během dne už jen zařídíme poslední drobnosti a můžeme vyrazit. Rychlíkem vyjíždíme z Libně do Zábřehu na Moravě, tam přestup na osobní vlak do Šumperka a pak regionální dopravou směr Kouty nad Desnou. Všechny vlaky jedou na čas a tak už v půl osmé jsme v cílové stanici. Pak už jen půl kilometru pěšky a jsme v lyžařském areálu. Míříme rovnou na registraci. Je tu jen pár běžců a tak jsme registrovaní hned. Máme číslo 526, tedy tým číslo 26. Dostáváme startovní balíček a jdeme se v klidu najíst. Výběr jídla je ovšem horší. Překvapením je, že na jídelním lístku nejsou těstoviny. Aspoň jedno jídlo má jako přílohu rýži a tak to volíme jako nejmenší zlo. Jenže mexický guláš cítíme ještě dlouho. Po klidné večeři se jdeme podívat o patro víš, kde by se dalo připravit na závod. Z restaurace v prvním patře je místo pro odpočinek. Pár lidí tu už naspává na závod a tak jsi jdeme taky odpočívat. Hodinku poleháváme na zemi a snažíme se usnout. To se nedaří a tak se začneme převlíkat. Dorazila totiž už většina účastníků. Do startu nám chybí už jen hodina. Plníme batohy vodou a jídlem. Já si po Unhošti lepím plosku levé nohy. Zjišťuju, že jsem jediný, kdo poběží v šortkách. Od půl dvanácté se začíná s houfováním na startu. Po posledních přípravách se ve třičtvrtě přidáváme i my. Nálada i atmosféra jsou neuvěřitelné. Vzduch je doslova nabitý energií. Začíná se z řazením na startu. Poslední kontrola, rozsvítit čelovku a s půlnocí je odstartováno.

První dva kilometry jsou po asfaltu a do mírného stoupání. Pomalu se prokousáváme startovním polem. Je příjemných 7°C. Celé stoupání je okolo Hlučné Desné. Pak začíná najednou mokrý a těžký sníh. Asfaltu nebo zpevněné cesty je jak šafránu. Postup vpřed se viditelně zpomaluje. Tady jsou velkou výhodou hole. Nohy dosti podkluzují. Z tajícího sněhu jsou na cestách potůčky. Ty se nám hned na čtvrtém kilometru vlévají do bot. Voda je ledová. Stoupání se začíná přiostřovat a sněhu přibývat. Místama se popadám až po kolena. Najednou je tu odbočka na Keprník. Přechází se ze žluté na červenou turistickou značku. Pole už je naprosto roztrhané a teď už potkáváme jen samostatné týmy. Už to nejsou skupinky lidí. Chvilku se trať rovná a tak se dá i na sněhu docela dobře běžet. Jen je potřeba dávat pozor na každý krok. Na Keprníku je pořádně větrno a začíná sněžit. Zatím jen lehce. To už nás ale čeká sešup dolů. Sbíháme se se skupinou asi deseti běžců, která hledá odbočku na Ramzovou. Naštěstí se nebloudí dlouho. Do Ramzové je to sešup po sjezdovce. Chvíli sníh, chvíli bláto. V dálce jsou vidět světla první kontroly. Tam je jako bonus čaj, jonťák, čokoláda a müsli tyčinky. Kristýně přidávám jednu svojí vrstvu. Je jí chladno a mě horko, takže super obchod. Po odběhu z občerstvovačky, chvilku hledáme ztracenou rukavici. Naštěstí ji úspěšně nacházíme. Cesta vede opět do kopce. Zatím bez sněhu a po lesních cestách. Moc pěkný úsek trati. Pak nám, ale dojdou baterky v čelovce. Ale ruce máme tak zmrzlé, že se nám je nedaří vyměnit. Tak jdeme jen s jednou. Přidáváme se k dvojici chodců a využíváme jejich světla. Trasa je hodně do kopce a po sněhu. Pod Keprníkem ovšem zastavují a my pokračujeme sami jen s jednou. Jde to docela hladce. Oči jsou přivyklé na málo světla a díky sněhu je i docela vidět. To už i hustě sněží a přichází menší sněhová bouřka. Na Keprníku je v plné parádě a je pěkná zima. Poprvé si říkám, že jsme si měl vzít dlouhé kalhoty aspoň s sebou, že šortky tu prostě nebudou ono. Z Keprníku běžíme co nejrychleji nám to situace umožňuje. Míříme směr Červenohorské sedlo. Cesta je celkem rovinatá. Občas nějaký výstup, občas sešup. Občerstvení a kontrolu na Červenohorském sedle tak 15 minut hledáme. Je schovaná na parkovišti u hotelu. Prší a hodně tu fouká. Ale jídlo přijde vhod. Sýr a pečivo je po všem tom sladkém chutnější než , kdy před tím. Úpravy na oblečení a svižně pokračujeme dál. Dává se do nás zima a tak se snažíme zahřát během. Pak přichází stoupání na Velký Jezerník. Chvíli se to zvedá opravdu slušně. Ale nad mraky je krásné slunečno. Aspoň chvilku si užíváme nějaký výhled na okolí. Pak cesta vede po běžkařské trati. Příjemný úsek za chvilku vystřídá stoupání na Praděd. Navíc se opět rozfoukává a přichází mlha. Viditelnost je tak 30 metrů. Na Pradědu je další kontrola. Moc se tu díky počasí nezdržujeme. Na další kontrolu na Ovčárně je to kousek. Jsme tam během chvilky. Je to kontrola spojená s občerstvením. Opět sýr, pečivo a horký čaj, přijdou k chuti. Tady začíná změna trasy oproti té původní.Kousek se vracíme stejnou cestou a pak se uhýbá po modré značce na Kouty. Začátek je příjemné klesání. Běží se tu docela rychle a příjemně. Pak přijde pasáž, která je velice výživná. Chvílemi to jsou padáky jako blázen. I Inov-8 tu jezdí jako lyže dolů. Ale bavíme se. Místy musím smíchy i zastavit. Pak špatně odbočíme a chvilku na to končíme v potoce. Já jen po kolena, ale Kristýna bohužel až po pás. Do cíle nám chybí asi 8 kilometrů. Je nám jasný, že musíme celou dobu běžet co to dá. Letíme z kopce, co nám terén dovolí. Posledních 7 kilometrů je po asfaltu. Běžíme na maximum. Pak je jen odbočka na cestu na sjezdovce. Jsou to dva krátké výběhy. Ale všude je hodně bahna a vody z tajícího sněhu. Předbíháme celkem tři týmy. Za poslední výběhem už vidíme areál a cíl. Poslední seběh a přes most do areálu. Proběhnutí cílem je dle přání organizátorů ruku v ruce. Přes všechny nástrahy a útrapy jsme v cíli a užíváme si ten pocit. Jsem nadšen z výkonu Kristýny. Je to její první noční závod, první závod takové délky a o obtížnosti ani nemluvě. Zvládla to skvěle. Navíc se dozvídáme, že jsme 6. tým v kategorii mix a celkově 31. To je výsledek, se kterým jsme absolutně nepočítali. Celkový čas strávený na trati má hodnotu 10 hodin 26 minut a 2 sekundy. Na podmínky co panovaly a naše zkušenosti je to skvělý výsledek.

Jdeme rychle do tepla a hlavně sundat promočené věci. V celém areálu bohužel nejsou sprchy a tak se umýváme v umyvadlech. Pak se odebereme do restaurace na jídlo. Já se nejvíc těším na horký kafe. Máme čas do odjezdu vlaku a tak s jídlem nepospícháme. Navíc zjišťujeme, že Pavlína s Vláďou jedou stejným směrem.

Vlaky jedou na čas a za čtyři hodiny jsme už doma. Najíst se a jít co nejdřív do postele. 34 hodin bez spánku se už projevuje.

7.4.2012, 10 okruhů po Unhošti. Deset těžkých okruhů s oběhnutím kužele v každém kole.  Počasí neslibuje nic přívětivého. Předpověď mluví o déšťi a zima se stále přetahuje s jarem o nadvládu. Dnes vyhrává zima. Teplota nemá překročit 5°C a k tomu všemu se přidává studený vítr.

Jarní maraton Unhošť 2012

Start - Jarní maraton Unhošť

Cesta do Unhoště trvá asi půl hodinky. Prezentace je klasicky v sokolovně pod náměstím. Cestou po hlavní, se o slovu už hlásí vítr, který nemá tendenci ustat. V sokolovně, před registrací, potkávám Filipa Klepla. Chvilku si tam povídáme, hlavně o běhání. Mezitím, zmizí fronta před kanceláří a tak se s Kristýnou registrujeme taky. Jelikož máme týden do 1. horské výzvy, tak ji doporučuji absolvovat jen půlmaraton. Je to chytrá holka, tak neprotestuje a běží jen půlku. Navíc deset kol po asfaltu a dlažebních kostkách by ji asi nebavilo. Vyfasujeme čísla a můžeme se jít připravit na závod. Tělocvična je už pomalu plná lidí. Letos o poznání více než loni. Zabíráme si kousek podia, neboť oblíbené žíněnky jsou už rozebrány. Upravujeme oblečení a jídlo s vodou na občerstvení. Vzápětí Ben hlásí posledních 20 minut do startu. Jdeme se tedy trochu prozklusat. Počasí není pořád zrovna přívětivé. Vítr přidal na intenzitě a chvilkama i poprchává. Zpět na startu jsme asi deset minut před začátkem. Odkládáme vlastní zásoby na stolek a připravujeme se na čáře. Začíná se s pokyny. Vše se totiž běží za plného provozu. Pak už jen statistika z loňska a může se jít na to.

V 10:00 zazní Unhoští výstřel a skupina 64 běžců se dá do pohybu. 59 běží maratona 5 půlmaraton. Startuju někde ze zadní řady. Při takovém počtu lidí a vzdálenosti, není potřeba stát v první linii. Postupně se prokousávám pomalinku vpřed. Než se dostane na první točení okolo kužele, ukotvuji se na třetím místě. Až na vítr, počasí zatím přeje. Občas sluníčko vysvitne mezi mraky a je docela teplo. V tu chvíli běžim na druhé pozici a vše jde naprosto hladce. Není problém a s točením okolo kužele. První dvě kola jen probíhám startem bez zastávky na občerstvovačce. Není takový horko a tak se člověk tolik nepotí. Jen mi začíná být teplo na ruce v rukavicích. Tak při třetím průběhu se zastavuju na občerstvení a jejich sundáni. Teď už se pohybuju okolo třetí pozice. Někdy kolem půlmaratonu začímán cítit, že se mi v levé botě začala rolovat ponožka pod palcem. Při další zastávce ji zkoušim rychle natáhnout. Chvilku to jde, ale už před otočkou je vše tak jak bylo a tlačí znova. Musim zpomalit, protože se nedá odrazit z levé nohy. Potkám se s Kristýnou. Prohodíme nějaké vtípky a pokračuju co nejrychleji na občerstvovačku sundat ponožku. Jak naschvál začíná klesat teplota a pršet. Přestávám cítit prsty na rukou. JARNÍ MARATON UNHOŠŤSundání ponožky tak zabere víc času než by se mi líbilo. Tak si tu druhou ponožku nechávám. Není čas ji odkládat. Jenže na plosce nohy už je puchýř a odrážení z levé nohy je dosti bolestivé. Půlmaraton se mi povedl běžet pod 1 : 29. Ale už teď mi bylo jasné, že ta druhá půlka bude trápená. V dalším kole musim zastavit pro rukavice. Chvílema mám pocit, že je dnes vše proti mně a dokončení v dobrém čase. V devátém kole žačalo dokonce sněžit. Ale to už se tomu jen smě ju. Těšim se až to budu mít za sebou. Otočky okolo kužele už hodně bolí. Bolí mě už vlastně všechno. Předbíhá mě několik běžců a tak se propadám startovním polem. Budu rád za umístění do desátého místa. V posledním kole už nic neřešim a zkoušim co nejvíc přidat. Těšim se do tepla. I přes veškerý pohyb jsem úplně zmrzlej. Poslední proběhnutí přes náměstí si ale užívám. V cíli zastavuji čas na hodnotě 3 hodiny 12 minut 7 sekund. Zlepšil jsem si tu čas o 1 hodinu 3 minuty a 25 sekund. Nakonec se to podřilo i s umíštěním. Desáté místo je pro mě úspěch. Chvíli to i vypadalo na nedokončení, ale podařilo se.

Pár fotek ze závodu:

http://bezciunhost.rajce.idnes.cz/Jarni_maraton_2012_-_Unhost/

http://dlorce.rajce.idnes.cz/120407_-_Jarni_Maraton_Unhost/

http://aliceprochy.rajce.idnes.cz/Jarni_maraton_2012/

Trhové Sviny, 1. dubna. Počasí je doslova aprílové. Chvíli svíti sluníčko a je teplo, aby vzápětí začal poletovat sníh. Informace jsou takové, že na trati leží maximálně centimetr sněhu. „Kvůli tomu  vstáváme v pět ráno?“ No jasně. V sedm už sedíme  s Kristýnou v autobuse směr České Budějovice. Tam nás čeká Peťa Luberda, který ačkoliv neběží, slíbil, že nás odveze na start závodu. Nakonec pro nás udělal nejen to. Seznamuje nás s Hankou a Atosem ( její pes pro Canicross) a vyrážíme. Cesta zabere asi půl hodinky klidné jízdy.

Start je jasně vyditelný. Červená nafukovací brána je nepřehlédnutelná. Už je tu pár závodníků a to i těch psích. Registrovaní jsme hned a času máme dost. V klidu připravujeme věci do batohů. Petr má s sebou menší chemickou laboratoř v podobě gelů a jiných přípravků. Do vaků s vodou nám přidává hypotonický nápoj, prý nám to lépe poběží. K tomu nám nalévá čaj. Ten člověk prostě nemá chybu.

V 11:00 je odstartováno. Teplota lehce nad nulou. Probíhá se kousek městem a pak už mizíme v přírodě. Cesta jde pomalinku do kopečka. Běh si užívám v klidném tempu. Dnes tu jsem hlavně jako doprovod. Rozhodli jsme se, že to pojmeme jako trénink na Horskou výzvu a tak budu držet Kristýny tempo. Jelikož se Novohradské hory budí do jara a jsou to zkrátka Novohradské hory, tak si to užívám a běh je tady radost. Zmizet z města do přírody? Nádhera! Je tu vždycky krásně. Trasa vede po červené turistické značce a má mít minimun asfaltu. Petr vždy někde čeká, fotí a povzbuzuje. Jednou se nám podaří neodbočit, ale naštěstí nás další běžec na to upozorní. Je to za prvním dlouhým stoupaním. Naštěstí se to už nebude opakovat. Když se vystoupá na první vrchol, otevře se nám nádherný výhled na Novohradsko. Chvilku se i zastavíme a kocháme se pohledem. Zrovna se i projasní. Paráda! Pak následuje pěkný sešup dolů. Kameny, lesní cesty a místy i sníh. Krosovky s pořádným vzorkem se tady osvědčují. Chvíli absolvujeme po asfaltu a pak po polní cestě a jsme v Benešově nad Černou. Tam je jediná občerstvovačka. Banány, pomeranče, čokoláda, voda nebo čaj. Petr tu opět nechybí. Dlouho se nezdržíme a pokračujeme dál. Opět stoupáme a lesní cesty občas prostřídají asfaltové. Přechody z jednoho povrchu na druhý jsou někdy nepříjemný. Naštěstí od půlky trati už jich moc není. Trasa v jedné části kopíruje trať Silva Nortica Run, jen v opačném směru. Tak myšlenky chvílemi utíkají k dalšímu ročníku, který bude už za dva měsíce. Pak přichází stoupání na Kuní horu. Občas je stoupání i dosti náročné, ale na kráse to trati neubírá. Na vrchol to není nijak daleko a tak po chvilce rychle zase klesáme. Sešup je tady opravdu povedený a místy jako na klouzačce. Dole vidíme Hanku s Atosem. Následuje hned výstup na Kraví horu. Ten je široký a nijak krkolomný. Doháníme tu i nějaké běžce. U rozhledny se trať opět láme a letí se pěkně dolů. Těsně pod vrcholem se tu objevuje opět Péťa. Doprovází nás při sestupu a opět nešetří vtipy. Pak už nás jen nasměruje ven z lesa a čeká na Hanku. Teď už jen proběhnout Hojnou vodou a je tu cíl. Hodinky zastavuji v čase 3 hodiny 45 minut 22 sekund. V cíli je opět připraveno občerstvení.

Petr nám poskytne auto jako převlékárnu a ještě zabere místa v restauraci. Prostě „full service“. Pak už přichází na řadu vyhlášení výsledků. Vítězkou v ženské kategorii Horského maratonu se stává Kristýna. Paráda!!! Je to skvělý úspěch a vstávání v pět ráno za to stálo. Jsem rád, že jsme tento závod absolvovali. Novohradské hory vždy připraví nějaké překvapení. Moc se těšim na návrat zpět…

Odkazy na pár fotek:

http://sportcentrum-novohradskehory.ic.cz/galerie/index.php?album=horsky-maraton-2012

http://paptabe.rajce.idnes.cz/20120401_Benesov_nad_Cernou_Horsky_maraton_Trhove_Sviny_Benesov_Hojna_Voda/

 

Závody 2012

Posted: Duben 4, 2012 in RUN

28.1.2012 – Prvidelný běh VŠ Ligy – 10km – Letošní první závod, teplota kolem -5°C a výron kotníku. Přesto posun osobáku. 44:47

3.2.2012 – Brtnické ledopády – nakonec jen 45 km – noční etapa. Arktické mrazy, teplota okolo -25°C. S Petrem Luberdou, zábava celou noc. Čas okolo 9 hodin.

25.2.2012 – Prvidelný běh VŠ Ligy – 10km – Zkušební závod před kbelskou desítkou. Lehce větrno, ale teplota přes 10°C. Opět posunutí osobáku. 42:14

3.3.2012 – Palestra kbelská 10 – 10km – Na můj vkus už velmi mnoho lidí. 10°c a mírný vítr. Až na úvodní mačkanici se dalo běžet pohodlně. Nový osobák. 39:18

10.3.2012 – Pečecká desítka – 10km – Poslední plánovaná desítka jara. Silný protivítr na zpáteční cestě, ale jednoznačně nejlepší 10km běh jara. Nový osobák. 38:37

24.3.2012 – Exhibiční běžecký závod „Hoštka 2012“ – 60km – Souboj proti koním. První ultra letoška. Skvělá akce jen s pár běžci. Čas okolo 6,5h.

1.4.2012 – Horský maraton Novohradské hory – 32km – Závod vedený po červené turistické značce z Trhových svinů do Hojné vody. Teplota asi 3°C a sníh. Role vodiče vítězce v ženské kategorii. Yesss. 3:45:22

7.4.2012 – Jarní marathon Unhošť – 42,195km – Zima, déšť, sníh, vítr a 10 okruhů po Unhošti. Nový osobní rekord 3:12:07

14.4.2012 – Horská výzva Kouty nad Desnou Jeseníky – cca 59km – Extrémní podmínky v pododě počasí a množství sněhu na trati. Úspěšně absolvováno na 6. místě v kategorii mix s Kristýnou Hájkovou. Čas 10:26:02. Celkové pořadí 31. místo.

21.1.2012 – Mělnický maraton míru – 42,195km – Počasí po dlouhé době krásné a krásné prostředí kokořínského údolí. Náročnější profil trati. Problém s vybavením. Poučení jak to nedělat. Boj jestli to nezabalit. Nakonec 13. místo celkem a 4. místo v kategorii A. Čas 3:25:01.

28.4.2012 – POŠUK – Pošemberský Ultra Kros – 16,5km – Extrémní teplo. Šlo to z tuha, ale krásný závod, úžasné prostředí. 1:30:55

19.5.2012 – ŠUTR 54 – 54km – Horké počasí, skvělá trať a 9. místo. Skvělá kombinace. Čas 5:45:20

2.6.2012 – Silva Nortica Run – 103km –

8.6.2012 – Horská výzva Klínovec – 65km –

1.-7.7.2012 – MUM – 301km –

10.8.2012 – Horská výzva Špindlerův mlýn – 65km –

18.-19.8.2012 – 10 lužických sedmistovek – 105km –